lesbičky

Už nějaký ten čas jsem žila s přítelkyní Marií, ale stále jsem se nemohla nabažit toho společného vstávání. Hrozně se mi líbilo se vedle ní každé ráno probouzet a jako první po ránu vidět její nádherný sladký úsměv, který jsem vždy měla sto chutí políbit. Milovala jsem její rozcuchané vlásky a teplo tělo vedle sebe po ránu.

Křičela jsem. Hodně jsem na něj křičela a plakala. Nadávky, které jsem vyslovovala, zanikaly v pláči a vzlykání. Nebyla jsem schopná se uklidnit, nebyla jsem schopná mluvit normálně, přestat takhle hystericky ječet. Nebyla.

Venku foukal studený vítr a chodby nemocnice zely prázdnotou. Zkontrolovala jsem znovu všechny pokoje, abych se ujistila, že jsou všichni pacienti ve svých postelích. Pravda byla, že jsem to dělala i proto, abych se nějak zabavila. V noci tu byla hrozná nuda – pacienti spali a my jsme nad nimi musely bdít, kdyby se jim náhodou zachtělo sklenice vody ve dvě ráno.